Nejnovější fotogalerie

Spolek

havirov-historie.cz

Sponzoring

Naši partneři



Vyhledávání

Facebook

Facebook.cz

Kontakt

Kamil Křenek
www.havirov-historie.cz
+420 775 878 925
historie.havirov@gmail.com

067.jpg

Počítadlo přístupů

TOPlist

Obsah

Aktuální zpravodaj

Náš banner

havirov-historie.cz

Odkazy

Poslední komentáře

05. Učněm v době války

Oceňuji vzpomínky "obyčejného člověka" na dobu, kterou si ani my starší a pokročilí nepamatujeme. Žádná velká historická dramata, jen život "obyčejných lidí" z domků a chalup ve Slezsku. Děkuji, Karel Jasiok

Zaslal/a: Karel Jasiok  •  Čas: 10.7.2017 14:02

Prohlídka staré roubenky z roku 1818

Roubenka se bude s velkou pravděpodobností bourat. Dřevěná část je komplet prolezlá.

Zaslal/a: Kamil Křenek  •  Čas: 9.6.2017 12:37

Prohlídka staré roubenky z roku 1818

A jaký bude další osud roubenky?

Zaslal/a: PanHerrMann  •  Čas: 9.6.2017 12:24

3. část: Období 2. světové války

Už nějaký čas se snažím prostřednictvím Google map, bohužel bez úspěchu, vypátrat před jakým kostelem stojí strýc Karel se svými spolubojovníky v Boloni (Bologna) 20. května 1945. Bude někdo úspěšnější než já? 20. května 2015 tomu bude 70 let, co si po ...

Zaslal/a: Jasiok  •  Čas: 10.5.2015 1:37
Kategorie: Vzpomínky Viléma Przeczka

02. Předškolní léta

02. Předškolní léta

Část II. Předškolní léta
Ve třetím roku mého života mi umřela maminka. Znám ji jen z fotografií, jinak si ji nedovedu představit. Později jsem se dovídal, že byla velmi hodná. Po její smrti se o mne staraly maminčiny sestry a babička z maminčiny strany. Této babičce jsem od útlého mládí až do její smrti říkal „bílá“ babička. Měl jsem jí moc rád. Babičce z tátovy strany jsem říkal „černá“, protože tam té lásky moc nebylo.

Otec a maminka
Otec a maminka, když se brali

Děda z maminčiny strany zemřel, když jsem byl ještě hodně malý, proto si jej také nepamatuji. Vím jen, že byl ševcem a měl zkřivenou páteř a proto, když zemřel, tak mu museli nechat udělat zvláštní truhlu a pochovat ho v sedě.

Když jsem měl asi čtyři roky, vzal si otec k sobě ženu s dcerkou, které říkali Olga a byla o pár měsíců mladší než já. Pro její matku jsem byl přítěží. Vycítil jsem to z jejího chování ke mně. Za každou maličkost mne trestala a žalovala tátovi. V podkroví bydlela v podnájmu u strýce stará paní, která se mně vždy zastávala. K ní jsem rád chodíval. Byla ke mně milá a měla ochočenou hrdličku, se kterou si povídala. Měl jsem pocit, že jí ten pták rozumí a má jí rád tak jako já. U nás doma se každým rokem chovalo prase, byla také koza i slepice. Šetřilo to výdaje, protože maso, mléko, sádlo, špek i vejce byly z vlastních zdrojů. Jednou, když se otec nečekaně vrátil z práce dříve domů, zastihl u nás sestru své družky, která měla nabalené tašky našim masem a špekem. Pamatuji si, že se otec tak rozčílil, že obě ženy vyhodil z domu. Tím se dopustil osudové chyby. Pravděpodobně měli mezi sebou finanční závazky nebo jí něco upsal. Po tomto incidentu se ona obrátila na soud a ten rozhodl, že jí musí otec vyplatit poměrně velkou sumu peněz.

Jsem ve střední řadě čtvrtý z leva
Jsem ve střední řadě čtvrtý z leva

Táta musel prodat veškerý svůj majetek a vystěhovat se do podnájmu. Tehdy mu podala pomocnou ruku jeho sestra Františka, která nás vzala pod svou střechu. V době, kdy byl táta v práci se o mne starala jako o vlastního, přestože měla své tři kluky. Od té doby jsem ji začal milovat a byla mou nejmilejší tetou až do její smrti. Jí bude patřit celá jedna kapitola. K té smůle, která postihla mého otce přibyla ještě další. Tátu propustili z práce kvůli příslušnosti k dělnické straně a také z důvodu celosvětové krize. Nebyl sám, koho propustili. Práci muselo opustit i mnoho jiných jeho spolupracovníků. Psal se rok 1933. Otec se protloukal jak se dalo. Většinou získával krátkodobá zaměstnání na stavbách bez pojištění anebo prodával ve stáncích pro obchodníky na procenta z tržby. Do těch stánkových prodejen jsem za ním chodíval přímo ze školky a pak jsme se spolu vraceli ve večerních hodinách domů.

V té době se táta seznámil se ženou, která sloužila u ředitele polské školy u nás v obci. Začátkem roku 1934 se s ní oženil a tak jsem dostal druhou matku. Jmenovala se Anežka. V rodině ředitele sloužila už od mládí. Ujali se jí jako sirotka. Její rodiče zemřeli, když jí bylo 15 let. Byla u ředitele jako pomocnice v domácnosti i jako chůva jejich dcerky Ilzy. Anežka měla Ilzu ráda jako svou vlastní, protože sama děti mít nemohla. Vzhledem k tomu, že otec byl nezaměstnaný, chodila moje druhá matka nadále k řediteli uklízet a otec tam chodil ve volných chvílích pracovat na zahradu a okolo školy. Já jsem tam často prodléval s nimi a tak jsem vyrůstal v blízkosti ředitelovy dcerky. V očích mé druhé matky jsem byl stále na druhém místě. Po celý její život jsem jí nepřirostl k srdci a proto i já jsem ji neměl moc rád. Tak se naše rodina protloukala celých pět let. Sestry mé maminky se na mne při každé příležitosti vyptávaly, když samy měly svých starostí dost.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.