Nejnovější fotogalerie

Spolek

havirov-historie.cz

Sponzoring

Naši partneři



Vyhledávání

Facebook

Facebook.cz

Kontakt

Kamil Křenek
www.havirov-historie.cz
+420 775 878 925
historie.havirov@gmail.com

035.jpg

Počítadlo přístupů

TOPlist

Obsah

Aktuální zpravodaj

Náš banner

havirov-historie.cz

Odkazy

Poslední komentáře

05. Učněm v době války

Oceňuji vzpomínky "obyčejného člověka" na dobu, kterou si ani my starší a pokročilí nepamatujeme. Žádná velká historická dramata, jen život "obyčejných lidí" z domků a chalup ve Slezsku. Děkuji, Karel Jasiok

Zaslal/a: Karel Jasiok  •  Čas: 10.7.2017 14:02

Prohlídka staré roubenky z roku 1818

Roubenka se bude s velkou pravděpodobností bourat. Dřevěná část je komplet prolezlá.

Zaslal/a: Kamil Křenek  •  Čas: 9.6.2017 12:37

Prohlídka staré roubenky z roku 1818

A jaký bude další osud roubenky?

Zaslal/a: PanHerrMann  •  Čas: 9.6.2017 12:24

3. část: Období 2. světové války

Už nějaký čas se snažím prostřednictvím Google map, bohužel bez úspěchu, vypátrat před jakým kostelem stojí strýc Karel se svými spolubojovníky v Boloni (Bologna) 20. května 1945. Bude někdo úspěšnější než já? 20. května 2015 tomu bude 70 let, co si po ...

Zaslal/a: Jasiok  •  Čas: 10.5.2015 1:37
Kategorie: Vzpomínky Viléma Przeczka

09. Mládenecká léta

09. Mládenecká léta

Část IX. Mládenecká léta
Po válce bylo různých oprav z našeho oboru zapotřebí, tak jsem to začal zkoušet tím, že jsem občas někomu něco opravil. Ze začátku to byly opravy různého nádobí, protože nové nebylo v obchodech. Nějaká korunka z toho kopla, tak jsem se vracel domů někdy trochu v náladě. Otec, když zjistil, že mám více peněz a že si jich neumím vážit, postavil mně do latě a řekl.

Podívej se, je pěkné, že si už nějakou korunu vyděláš, ale to neznamená, že ji musíš s kamarádkami prohýřit. Nemysli si, že já tě budu živit i šatit a ty se budeš toulat po hospodách. Když budeš mít nějaké peníze necháš je doma a až jich budeš mít víc, koupíš si oblek nebo boty. Já na všechno sám nestačím. Co bych ti tak ještě mohl poradit. Najdi si nějaké slušné děvče a zanech kamarádů, ti jsou dobří jenom tehdy, když máš prachy. Až poznají, že je nemáš, přestanou tě svádět do hospody. Pokud tak neučiníš a já zjistím, že nebereš mou radu vážně, najdu způsob jak tě přivést k rozumu. To je jasné, že se mi to nelíbilo, ale jak jsem znal tátu, věděl jsem, že to myslí vážně.

Omezil jsem styk s kamarády jen na jeden den v týdnu. Tentokrát se pořádaly tzv. čaje o páté skoro všude, kde byl taneční parket. U nás to byla restaurace pod Jelenem, byl tam velký sál a pěkná zahrada. Chodil jsem tam, ale nic jsem z toho neměl. Neuměl jsem tancovat. Jednou když jsem u stolu zůstal sedět sám, přišla ke mně Zdenka, kamarádka ze školy a povídá, pojď tancovat. Já na to, šel bych, kdybych to uměl. Zdenka povídá, pojď já tě to naučím, půjdeme do středu mezi tančící a tam se na tebe nikdo dívat nebude. Budeš dávat pozor a dělat kroky podle mě a uvidíš, že to půjde. Nechal jsem se přesvědčit. Zpočátku jsem ji šlapal po nohách a kopal. Styděl jsem se a pořád se omlouval. Řekla jen, nic si z toho nedělej já něco vydržím, ale musím brzy vidět výsledek. Začalo se mi to líbit. Dával jsem pozor a jak byla Zdenka volná, hned jsem šel pro ni. Řekla jen, už tě to chytlo, tak vydrž a doma se uč při rádiu, abys udržel takt. Postupně, díky ní jsem se zdokonaloval natolik, že jsem se odvážil jít občas i pro jinou holku. V této restauraci roznášel pivo i můj otec. Pozoroval mně a pak se doma vůbec nedivil, že někdy když doma hrálo rádio, já jsem začal poskakovat. Radil mi, hlavně se nauč dobře valčík a pak se už lehce naučíš i ostatní tance. Měl pravdu jako vždycky. Jednou přišla k muzice holka z vedlejší vesnice a s sebou přivedla kamarádku, která mi padla do oka. Pozdravil jsem se s nimi a zeptal se, zda už mají v sále nějaké místo. Slávka řekla, že ještě ne, tak jsem jim nabídl místo u našeho stolu. Přijaly a já jsem se pokusil navázat kontakt s tou pro mě cizí holkou. Jmenovala se Danka a řekla, že slouží u jednoho obchodníka v Šenově a Slávku zná, protože ona slouží hned vedle u řezníka. Tančili jsme spolu a začala se mi líbit čím dál víc. Když odtroubili konec zábavy nabídl jsem se, že je doprovodím do Šenova. Obě si něco povídaly a pak Slávka řekla, jestli to myslím vážně, tak že ona půjde domů do Suché k rodičům. Byli domluveni, že Danka zůstane spát u nich. Ale když ji doprovodím, půjde Danka k rodičům domů do Petřvaldu. Samozřejmě jsem souhlasil, ale to jsem netušil, ve kterém koutě Petřvaldu bydlí. Od hospody do obce Petřvald to byl kousek. Jenže my jsme přešli les a šli dál do oblasti, kde jsem nikdy nebyl. Došli jsme k takovému dlouhému dřevěnému baráku, který stál až na hranici s Rychvaldem. Dohodli jsme se, že příští neděli si pro ni přijdu ve stanovený čas. Dali jsme si pusu na rozloučenou a klusal jsem zpět domů. To už moc do kuropění nescházelo. Na chvilku jsem se zdržel a hajdy do práce. Odpoledne po práci se mně táta ptal, co jsem to měl za holku. Řekl jsem mu, že je s Petřvaldu a že slouží v Šenově. Víc se nevyptával, protože sám mi navrhoval, abych si našel nějaké děvče.

Čas běžel a naše vztahy se utužovaly až jednou když jsem ji přišel naproti řekla že by mně rádi viděli její rodiče. Nebyl jsem na to vůbec připravený, ale po jejím naléhání jsem zvolil a šel se představit. Její mamka byla taková drobná, ale příjemná osoba, ale když jsem uviděl jejího otce, byl bez košile, svaly jak Herkules, pohled přísný pod huňatým obočím. Měl jsem strach podat mu ruku. Přestavil jsem se a řekl, že mám rád jejich dcerku a jestli nebudou mít námitky, že bych rád za ni chodil. Její otec mi řekl, že pokud to myslím vážně, tak nemají námitky, ale nebyli by rádi, kdybych děvčeti jen mátl hlavu. Od té doby jsem chodil pro Danku až domů a po delší době jsem zůstal i na noc.

Mezitím jsem se přihlásil na večerní kurzy třetího ročníku pokračovací učňovské školy. Kurzy zorganizovala škola, protože takových případů jak jsem měl já, bylo více. Po absolvování kurzu a zkouškách jsme dostali vysvědčení, jako kdybychom absolvovali třetí ročník školy. Zkoušky z oboru se konaly vždy dvakrát do roka. Jarní byly v květnu a podzimní v říjnu. Podal jsem přihlášku k jarním zkouškám a byl jsem přijat. Písemné zkoušky jsme dělali ve škole, ale praktické a ústní jsem musel jet skládat do Opavy. V termínu určeném jsem složil úspěšně písemné zkoušky. Za krátko na to jsem jel do Opavy skládat praktické a ústní zkoušky. Na vlastní náklady jsem se ubytoval v Opavském hotelu a ráno šel do určené dílny k praktickým zkouškám. Bylo nás tam 14 na úkol jsme měli 8 hodin času. Po časovém limitu jsme výrobky odevzdali a na druhý den šli skládat ústní zkoušky přímo na obchodní a živnostenskou komoru. V sále sedělo 6 zkoušejících. U každého jsme dostali otázku a po odpovědi si zkoušející zapsal hodnocení. Odpoledne ve 14 hodin jsme se všichni dostavili do zkušebny pro vysvědčení. Ze čtrnácti učňů jenom jeden zkoušky nesložil a měl je v říjnu opakovat. Nás zbývajících 13 volali do řady postupně dle vyhodnocení. Mně volali jako třetího. Radosti jsem skoro plakal a nechtělo se mi věřit, že jsem mezi nejlepšími. Vysvědčení jsme obdrželi hned o tovaryšské listy nám přišly poštou domů. Jaké bylo překvapení mistra, když jsem mu sdělil, že už jsem tovaryšem s nárokem na plat. Dopředu jsem se s ničím nechlubil. Mistr tomu nechtěl věřit, že za tak krátkou dobu učení už mám tovaryšský glejt. Byl to ale fakt, se kterým se musel smířit. Doma i v rodině mé dívky jsem postoupil nahoru a to upevnilo mou sebedůvěru.

O vyhlídkovém letu

Za svou milou jsem chodil vždy v neděli k nim domů. Jednou když jsme se rozhodovali kam spolu půjdeme řekla mi abychom se šli podívat na letecký den, který pořádal aeroklub v Petřvaldu. Startovací a přistávací plocha byla u bývalého velkostatku nedaleko jejího bydliště. Vstupenky už měla zakoupené. Stáli jsme u startovací plochy a dívali se na akrobacie letadel. V tlampačích vyvolávali čísla vyhlídkových letů, které jsem já skoro ani nevnímal. Najednou mi Danka vtiskla do ruky nějaký papírek a povídá, běž k letadlu volají tvoje číslo vyhlídkového letu. Nebyl čas na nějaké vyptávání. Ona mi jen řekla, to ti vysvětlím potom. Když jsem doběhl k letadlu ujal se mně pilot. Pomohl mi vlézt do kabiny, připoutal mne a sám se usadil za mnou. Nastartoval a za chvíli jsme se vznesli. Udělal otáčku, a když jsem se podíval dolů viděl jsem lokálku, která jezdila z Ostravy do Karviné. Pilot se mně zeptal odkud jsem a když jsem mu řekl, že jsem ze Šumbarku zeptal se, jestli se chci na vesnici podívat ze shora. Přisvědčil jsem. Pilot nabral kurz a zamířil nad les, který se rozkládá mezi Petřvaldem a Šumbarkem. Nad lesem se letadélko propadlo o několik metrů dolů. Já jsem se vylekal a chytal jsem se rukojetí, které byly v kabině nad mou hlavou. Pilot se zasmál a řekl, to by vám stejně nepomohlo, kdybychom spadli tak i s letadlem. Vysvětlil mi, že jsme proletěli vzduchovým pytlem, tak to nazval. Byl to jen okamžik a už jsme zase pokračovali normálně v letu. Když jsme přeletěli za les, zeptal se mně ,,kde bydlíte“? Nemohl jsem se rychle zorientovat, kde vůbec jsme, ale uvědomil jsem si, že bych měl rychle objevit největší budovy a podle nich se zorientovat. Zahlédl jsem za lesem budovu hospody a od ní jsem zaregistroval silnici k našemu domu. Zeptal se mně, poznáte kde je váš dům? Začal jsem ho navigovat on snížil let letadla a já jsem mu ukázal naši chalupu. Pilot zakroužil nízko nad našim domem a já jsem viděl postavy lidí, jak ze země koukají na letadla. Tenkrát to bylo něco výjimečného. Doba letu se krátila, proto pilot zamířil zpět na přistávací plochu. Z letadla jsem vystoupil plných dojmů a zážitků z letu.

Danka už mně čekala u přistávací plochy. Když jsme si dali pusu zeptala se. Tak co jaké to bylo? Řekl jsem ,,úžasné“ co tě to napadlo koupit vyhlídkový let. Řekla: chtěla jsem ti udělat radost a dovědět se jaké máš pocity, já sama bych se bála do toho sednout. Největší sranda byla na druhý den. Doma se bavili o tom, že nějaký blázen s letadlem lítal nad naši chalupou a že málem zboural komín. Když jsem jim řekl, že v tom letadle jsem seděl já, tak mi to nikdo nechtěl věřit. Uvěřili, až jsem jim ukázal zbytek letenky, který jsem dlouho schovával jako suvenýr a Danka jim to potvrdila. Byl to krásný dárek od mé budoucí manželky a můj první let sportovním letadlem. Zanedlouho jsem potom ráno přišel do dílny a našel dveře zamčené, polepené páskami s razítkem ,,exekučně zavřeno“. Šel jsem do bytu zaměstnavatele optat se, co se stalo. Mistr mi vysvětlil, že má vůči bernímu úřadu nějaké nesrovnalosti, proto mu soudně dílnu zavřeli. Řekl mi, musíš si hochu najít jiné pracoviště, protože nevím do kdy vyřídím pohledávky na mně kladené. Šel jsem domů a přemýšlel co budu dělat. V Suché byla klempířská dílna. Šel jsem se poinformovat, zda by mně tam vzali. Měl jsem štěstí, že firma dostala větší zakázky i v tom, že se mistři znali a o svých zaměstnancích si leccos povídali. Byl jsem přijat s okamžitým nástupem, ale plat jsem dostal minimální jako nováček. Zvykal jsem si na nové prostředí a získával nové zkušenosti.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.