Zajímavé na těchto třech „pohlednicích“ z válečného bojiště je, že lícem pohlednice je osobní fotografie vojáka, který ji posílal svým drahým domů.
Obrázek 1b je zadní stranou obrázku 1a z 8. srpna 1915 a můj děda píše své manželce, tedy mé babičce: „Se srdečným pozdravem Ti zasílám svou fotografii a také pozdravuji všechny doma a zůstávám Tvým věrným manželem až do hrobu. Nashledanou .“

Obr. 2b je opět zadní stranou obrázku 2a můj děda píše mému otci, 28. srpna v roce 1915 dvanáctiletému klukovi:
„Se srdečným pozdravem Tobě a všem doma Vám sděluji, že jsem dostal váš dopis, který mě potěšil a za to Vám zasílám obrázek mého kamaráda, který je zraněn.“

Obr. 3b je zadní stranou obrázku 3a, je datován 17. června 1916 a můj děda ho opět adresuje svému synovi, tedy mému otci: „Srdečně Tě zdravím a také Tvé bratry a sestry. Dopisy od vás jsem dostal a srdečně za ně děkuji. My tady ještě máme do žní daleko, pšenice i žito teprve začíná kvést. Momentálně čekáme na telegram a každou hodinou můžeme odjet do pole. Ten vojáček na fotografii je můj kamarád. Takhle vypadáme v plné zbroji. Se všemi se loučím s Bohem.“
Děda 1. světovou válku přežil a zemřel ve věku 75 let v roce 1952.

Obr. 4. V roce 2009 se konala na Pražském hradě výstava fotografií: Pěšky 1. světovou válkou. Na dokreslení osudů našich dědů a pradědů přikládám dva obrázky, které jsem pořídil na této výstavě – obr č. 5 a 6.

Obr. č. 7. O dva roky později se tamtéž konala další výstava fotografií věnované osudům našich dědů a pradědů za 1. světové války: Fotografové války 1914 – 1918. Z ní jsou na dokreslení osudů našich předků obr. č. 8 a 9.

Obr. č. 10a a 10b. To jsou mladí mužové, kteří se narodili na samém začátku 20. století. Na obr. 10b je i můj otec, coby 20letý mladík. Zřejmě v té době patřilo k dobrým zvykům nechat se na památku vyfotografovat se svým „regimentem“.

Obr. č. 11. Tohle je desátník československé armády z roku 1927 v podobě strýce Bernarda. Obr. č. 12 až 16. Rodinné fotografie ze začátku 20. let minulého století. Maminka coby dívka, otec coby mladík, svatební fotografie, strýc Jan s tetou Annou a strýc Josef. Pro nezasvěcené může být zajímavostí na těchto fotografiích, jak se obyčejní lidé v této době oblékali při svátečních příležitostech.

Obr. č. 17. „Gorolsky svátek“ na Šumbarku v roce 1922. Obr. č. 18. DTJ – dělnická tělocvična, nebo také tělovýchovná jednota Šumbark 1924.

Obr. č. 19. Rodinná sešlost kolem roku 1920. Obr. č. 20. Včelařství bylo začátkem 20. let minulého století zřejmě hitem na vesnicích.

Obr. č. 21. Navštěvovat kurz šití asi patřilo začátkem 20. let minulého století k žádanému doplňkovému vzdělání žen a dívek. Obr. č. 22. Složit kapelu z příbuzných a sousedů pravděpodobně ve dvacátých létech nebyl problém.

Obr. č. 23. Slavnostní stejnokroj DTJ. Podobnost se stejnokrojem Sokola není zřejmě náhodná. Obr. č. 24. Podle toho jak jsou tito mladíci „oháknutí“ se mi skoro nechce věřit, že tato fotografie byla pořízena v prosinci 1914. Ale je to tak. Strýci Josefovi bylo čtrnáct let a dva měsíce a strýc Jan byl o čtyři roky starší.