Československá socialistická republika (ČSSR) byl oficiální název Československa od 11. července 1960 do 29. března 1990. Dne 11. července 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, nahrazující Ústavu 9. května z roku 1948. Název státu změnila z dosavadního Československá republika na Československá socialistická republika. Tento název již vydržel po zbylé trvání komunistického režimu v Československu a ještě několik měsíců poté, co režim padl následkem sametové revoluce, zahájené 17. listopadu 1989.
Tolik Wikipedie.

Nejsem profesionální historik, abych posoudil rozdíl mezi roky 1960 až 1968 a mezi roky 1970 až 1989. Nás dolních 15 milionů občanů Československa, ČSR ať bez přívlastku, socialistického nebo federativního, muselo pracovat, starat se o své nejbližší a žít díky Bohu bez válek na svém území… Jak jsme žili prezentuji na svých fotografiích pořízených několika svými amatérskými fotoaparáty. Snad jsem se v jejich datování nespletl více jako o rok...

Kde začít další díl svých vzpomínek než tam, kde jsem skončil díl předcházející: Obr. 163 Je 6. srpna 1966 a já díky Ludmile Herzánové jsem se stal i částečným občanem jihomoravské vesničky Vrbice. Na obrázku jsou vedle Vrbečáků i někteří mí nejbližší příbuzní z Havířova a blízkého okolí.

Obr. 164 až 166 Tak vypadal Havířov a jeho nejbližší okolí v letech 1967 až 1968. Kromě vzrostlých stromů se už toho moc za ty roky nezměnilo.

Obr. 167a Je 1. května 1968 a kritizovat se mohou i nejvyšší představitelé strany a vlády. Soudruh Drahomír Kolder (29. prosince 1925 Ostrava – 20. srpna 1972 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Působil i jako ministr vlády ČSSR. Šlo o jednu z hlavních postav kolaboračního promoskevského proudu v KSČ během pražského jara v roce 1968. (Tolik Wikipedie)

Obr. 167 b, c ukazují, že již tehdy se dbalo na květinovou výzdobu města.

Obr. 168 a 169 ještě dokreslují vzhled Havířova a jeho ulic v létech 1967 a 1968.

Obr. 170 Ve dvoře poblíž Kmochové ulice syn Luděk s dcerou tehdejších sousedů Dášenkou.
Obr. 171 Kromě manželky s dcerou Marcelkou je na obrázku pozoruhodné, že pozadí také zachycuje ještě původní vzhled hospodářských budov na statku na Důlňáku, který patřil pod ČSSS ( Československý státní statek farma Havířov).

Série obrázků 172 a až 172 g - mí nejbližší: maminka, její sourozenci strýcové Josef, Jan, Karel a teta Anna všichni Folwarczni.
Obr. 172 h „Generace“ – nejmladší občan z obrázku se narodil v roce 1967, nejstarší – prateta Magdalena Folwarczna v roce 1875.

Obr. 173 Tento obrázek jsem si vypůjčil z archivu pana Ivo Lipiny. Tak vypadala Moskevská ulice, kam jsme se nastěhovali v roce 1970.
Obr. 174 Trochu jsem v rozpacích, kde jsem tento obrázek pořídil. Chce se mi říci, že na Těrlickém okruhu ale nikde jsem se nedočetl, že by tam jezdily „formule“, jen motocykly. Že by na okruhu Havířov – Šenov? Mate mě domek v pozadí.

Obr. 175 a, b Typické občerstvení před „Šimalou“ v roce 1970.

176 a, b, c Do prvomájového průvodu v roce 1971.
176 d cestou domů z průvodu po Moskevské.

177 a, b Za maminkou do Šenova kolem mlýna a dřevěnky, kde se řadu let scházeli na nedělní posezení mí prarodiče, rodiče, tety a strýci.

Obr. 178 Sáňkování pod životickými sady.
Obr. 179 a, b Havířovská drobotina v 1972.

Obr. 180 Vzpomínka na maminku.

Obr. 181 MUDr. Havlík a jeho pracoviště.
Obr. 182 Byla zima, ale to už je hodně dávno…

Obr. 183 Pracující Výzkumného a zkušebního ústavu NHKG se chystají uvítat soudruha Gustava Husáka.

Obr. 184 Což takhle jednou oslavit první máj v Ostravě?

Obr. 185 Vedle Svitu se po Studentské prohání vozy formule 1.

Obr. 186 Drobná lapálie na parkovišti vedle Moskevské ulice.

Obr. 187 Strýc Bernard si přišel popovídat na Topolovou do Šenova, kde několik let před 2. světovou válkou bydlel s rodinou. Vzpomíná se sousedem Bernatíkem a paní Alenou.

Obr. 188 Strýcové Jan i Karel byli vášnivými pěstiteli jiřin. Toto je sbírka strýce Karla z roku 1977.

Obr. 189 Svit na Studentské, dříve Rudé armády před dokončením a my kráčíme něco významného v Havířově oslavit.
Obr. 190 Syn a jeho spolužák Milan přebírají od soudružky učitelky Ludwigové osvědčení, že jsou absolventy 5. třídy základní devítileté školy.

Obr. 191 a,b,c Manželčina maminka na „léčebném pobytu“ v Havířově.

Obr. 192 a, b, c, d Maminka se zájmem přihlíži jak konči školní rok na Základní devítileté škole R. Luxemburgové v Havířově 1 - Smrkách.

Obr. 193 a, b Maminka s učitelkami ze školy.

Obr. 194 a, b Škoda, že jsem tyto obrázky už nezveřejnil v roce 1978 kdy jsem je pořídil… Imperialistům by se určitě rozklepala kolena.

Obr. 195 Loučení s paní učitelkou Ludwigovou a některými spolužáky.
Obr. 196 Snad jsem tyto kravičky vyfotil v nedaleké Horní Suché.

Obr. 197 Tuto sérii obrázků bych nazval oslava mezinárodního dne dětí, dříve radovánky, u školy R. Luxemburgové v roce 1979.

Obr. 198 Trocha zimních radovánek na Moskevské ulici v zimě 1982/83.

Obr. 199 Jiné povyražení v létě.

Obr. 200 „Vždy připraven!“, pionýrský tábor v Karlove Studánce.

Obr. 201 Maturanti v roce 1985

Obr. 202 Tak jsme spontánně slavili v Ostravě 1. máj v roce 1986, čtyři dny poté, co v Černobylu vybuchla atomová elektrárna…

Obr. 203 a, b V osmdesátých létech bývalo zvykem si vyměňovat studenty ze Sovětského svazu. Rok 1986 a Nataša z Moskvy na našem balkoně a na parkovišti u Moskevské ulice. To jsou ty paradoxy…

Obr. 203 c, d Student z Petrohradu, tehdy Leningradu, kterého jsme zasvětili u rodičů na jižní Moravě co je třeba udělat, aby se vykvasilo dobré víno…

Obr. 204 Shodou šťastných okolností jsem se v roce 1987 dostal na nějakou konferenci do tehdejšího Leningradu, dnes Petrohradu. Drobná ukázka péče o zábavu turistů.

Obr. 205 a, b, c, d Shodou dalších šťastných okolností jsem měl možnost se v roce 1989 zúčastnit tématického zájezdu na konferenci o životním prostředí pořádanou v sousední Spolkové republice Německo.

Obr. 205 e, f V rámci zájezdu jsme také mohli nahlédnout do historie letectví na letišti ve Frankfurtu n. M.

Obr. 205 g, h Obrázky z ciziny doplňuji pohledem na Moskvu a okolí Doněcka.

Obr. 206 Kdyby se mě někdo zeptal kam jsme v době totalitky jezdili na dovolenou odpovím: Bylo to těžké, museli jsme jezdit do Bulharska obr. a, b,

do NDR obr. c, d,

s „doložkou“ do Jugoslávie obr. e, f, g

anebo na Slovensko obr. h, i.

Ti šťastnější s nějakou tou cestovní kanceláří i jinam.

Trochu jsem přemítal jak do svých vzpomínek zařadit jedinečnou společenskou akci v Havířově, kterou v minulosti byl a po dvacetileté přestávce se opět stává Havířov v květech. Havířov v květech je kulturní akce určená k oslavě léta a květin pořádána v letním období ve městě Havířov. Hlavní složkou akce je průvod alegorických vozů s květinovou výzdobou, přehlídka mažoretek, pochodové hudby, tanečních souborů, různých kulturních, sportovních skupin a historických automobilů. Po celý den se na území města pořádají různé květinové výstavy, soutěže a kulturní akce. Text převzat z Wikipedie.

Prvý ročník Havířova v květech se konal v roce 1973 a až do roku 1980 každoročně, kdy se konal 8. ročník. Další ročníky se už konaly s přestávkami. 9. ročník v roce 1983, 10. v roce 1985, 11. v roce 1987, 12. v roce 1989 a po 20 leté přestávce 13. v roce 2009. Další ročníky v létech 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2018.

Své fotografické vzpomínky na tyto oslavy léta, květin, spojené s oslavou hornické práce jsem seřadil podle let do uceleného bloku, nikoliv pokračováním předcházejícího číslování. Pokud jsem se dopustil nějaké chyby v přiřazování jednotlivých ročníků, budu rád, když mě na to upozorníte. Jen fotografie s označením rok 1985 jsou výběrem obrázků z let 1980 až 1989, které se mi nepodařilo přesně zařadit podle běhu času.

Z ročníků po dvacetileté přestávce, v době „digitálů“ mám stovky fotografií. Přikládám jen malou ukázku z toho, co jsem nafotografoval. Výběr byl zcela individuální a nichž bych chtěl některé účastníky Havířovů v květech oceňovat více, než ty, které jsem do malého výběr nezařadil. Neskromně upozorňuji na fotografii s označením 2009-17, kterou jsem oficiálně nazval „Slepý fotograf“ a někde jsem byl za ni pochválen.

Trochu jsem zaskočen rokem 2011, z kterého mám sérií fotografií výstavy a soutěže EUROPA CUP 2011 datované nedělí 4. září 2011, ale průvod nikde. Jen mě tak napadlo, pokud v budoucnu bude pokračovat tradice Havířova v květech nabízím před jejím uspořádáním Historii Havířova podstatně větší soubor fotografií, než je uveden v ukázkách v mých „vzpomínkách“. Bohužel při detailním prohlížení fotografického archiv jsem zjistil, že v době konání Havířova v květech v létech 2014 a 2015 jsme byli mimo Havířov a v roce 2018 jsem pořídil jen galerii květinových soch.

Na závěr svých vzpomínek bych chtěl poděkovat panu Kamilu Křenkovi za skvělý nápad zřídit stránky Havířov – historie a panu Tomáši Germekovi za trpělivost převádět mé vzpomínky do tvaru potřebnému pro Havířov – historie. Současně se Tomášovi omlouvám za trochu větší poslední díl. Chtěl jsem, aby poslední díl souhrnně obsahoval celé období, které já nazývám familiérně totalitka. Také děkuji svým nejbližším za svolení zveřejnit některé starší rodinné fotografie.

Časem udělám inventuru ve své krabici a pokud tam najdu něco zajímavého, co jsem ještě neskenoval, tak snad někdy dám dohromady nějaké dodatky. Snad někdy…
Abych nebyl zcela anonymní, celou dobu aktivního života jsem pracoval v Nové Huti v Ostravě – Kunčicích převážně jako výzkumný pracovník v oboru hutnictví a životního prostředí. Manželka Ludmila celý profesní život pracovala v Havířově jako ženská sestra.
„Děkuji za pozornost.“
Karel Jasiok