Vstup mezi seniory

Když jsem před několika léty zůstal v mém bytě sám.

Zabýval jsem se otázkou. Co dělat, ke komu jít a kam?

Rozhodl jsem se přihlásit do domova důchodců,

přesto ve mně hlodalo, jestli já tam vůbec chci.

Jednou tak posedávám se synem na zahradě,

v tom telefon mi zvoní a slyším, jste na řadě.

Nebylo času mnoho, jak se mám rozhodnout,

nezbylo nic jiného než se jít dohodnout.

Nechtěl jsem tuto možnost na dlouho přerušit,

rozhodnutí už padlo, musím to jít zkusit.

Jednali se mnou vlídně, to se mi líbilo,

útulnost, klid, čistota i to mně chytilo.

Nastoupil jsem a mohu dnes klidně prohlásit,

že rozhodl jsem se správně, s tím lze jen souhlasit.

Teď po určité době jsem si zvykl natolik, že

opustit náš dům si vůbec nemohu dovolit.

Kde bych mohl mít tu péči, takovou jak mám tady,

vždyť bych si bez sestřiček už vůbec nedal rady.

Všichni se zde starají, aby jsme se dobře měli ,

na stáří a nemoci abychom nemysleli.

S tím potkávám se všude, skoro na každém kroku,

potvrzují to i ti, kteří jsou zde více roků. Strava je

tady dobrá, bydlení ještě lepší, sestřičky usměvavé

a to nás všechny těší.

Už změnil jsem svůj názor, který jsem míval zkraje,

Semínko dobré sklíčilo a teď už jenom zraje. Dík

patří všem, kdož mají na funkci domu podíl, Že

se zde okolo nás skvělý tým lidí zrodil.

Dům seniorů

V tom našem městě stojí dům a má podobu lodi,

na ní je mnoho pasažérů a také lodivodi.

Těm velí dobrý kapitán ve funkci ředitele,

ve vlnách různých předpisů řídí si svou loď skvěle.

Z můstku lodi zní povely, které svým lidem dává,

to vše lodní posádce při práci pomáhá.

Ten dům opravdu vypadá, jak někde loď v přístavu

stojící mezi stromovím v jeho zeleném hávu.

V prostředí jako vymalovaném na velikém obraze,

tam žijí mnozí důchodci, jak v překrásné oáze.

Kdo na tuhle loď nastoupil, ten šťastný může být,

protože jinde, tak jak zde, by jistě nemohl žít.

Z té lodi na procházku kdekoliv může jít, s

vědomím, že se zase sem může navrátit.

Až dopluje do místa, kde navždy vystoupí,

odtud návratu není, zas jiný přistoupí.

Všichni jednou doplují, do cíle touto lodí.

Jen kapitán zůstane a jeho lodivodi.

Dobrovolník a já

Řekla mi sestřička že zkusí a ráda,

domluviti pro mě z ,, ADRY “ kamaráda.

Zanedlouho se jí jeden pán přihlásil

jako dobrovolník se u ní ohlásil.

Seznámila mě s ním a on se představil,

řekl že by občas někde mně přepravil.

Spolu jsme pak termín návštěvy dohodli

zajet na zahradu s vozíkem rozhodli.

Poděkovat nutno i konšelům města,

že je kolem řeky taká pěkná cesta.

První jízda spolu, která mně napadla,

i když byla dlouhá, moc dobře dopadla.

Při vstupu za plotem fenka Rita stála,

která už nás z dálky radostně vítala.

Že je můj kamarád ona hned poznala,

podle toho se k nám oběma chovala.

Na chatě v zahradě kávu jsme vypili a

o různých věcech spolu hovořili.

První seznámení hodně nás sblížilo

a pro další akce půdu připravilo.

Jsem rád, že se v „ ADŘE “ takový člen našel,

a že právě za mnou s naší sestrou zašel. Kdyby

na světě takových lidí více bylo

určitě by se nám mnohým lépe žilo.

Poděkování dobrovolníkům

Už je advent, s ním blíží se čas

na který se těší vskutku každý z nás.

Nadchází svátky, které nás sblíží,

všichni toužebně k vánocům vzhlíží.

Sestřičky s ADROU schůzku připravily,

dnes tady u nás v předvánoční chvíli.

Ti, kdož u nás z ADRY své přátelé mají,

ocení určitě, jak se k nám chovají.

To co oni dělají, to dělají s láskou, tím

svůj volný čas dávají v sázku. Proto,

aby nám pomohli bez odměny, což

každý z nás, kdo zná je, též ocení.

Takových jako oni jsou, se rodí málo,

za činnost svou nedostanou nic, co by za řeč stálo.

Dejme jim alespoň poděkování malé

a přejme si, aby našimi pomocníky byli stále,

pokud jim síly a chuť na to stačí

a nás návštěvou svoji poctít račí.

Budeme je s radostí stále očekávat,

s nimi hovořit, jezdit a si hrávat.

Ještě jednou poděkujeme jim za jejich bytí

a přejeme si, abychom je v kruhu našem mohli míti.

8. Březen

V březnu ptáci se stěhují

a různě si prozpěvují.

Z jihu na sever i opačně přelétají

a pořád si něco štěbetají.

Párkrát jsem se sem, tam prošel,

a potom jsem na to přišel,

že je v březnu jeden den,

který je svátkem VŠECH žen.

Mladí ho neuznávají

svého Valentýna mají,

Ale starší generaci

8. březen přece stačí.

Chlapi, vemte kytku do ruky a pojďte vinšovat

ženám za vše, co dělají poděkovat.

Ať zdraví jim slouží a lásky plné jsou,

ať vydrží jim síla i s krásou úžasnou.

Zvedejme číše a volejme sláva, sláva

všem ženám, matkám i milenkám

připijme na zdraví, úspěchy a lásku,

ale s mírou ať nás pak nebolí hlava.

V květnu

Sedí děděk na lavičce,

v hlavě trochu zmatek

pak mu došlo,

že je dneska právě

svátek matek.

Šel pomalu na

zahrádku utrhnout

kytičku pak se zvolna

zpátky vracel potěšit

babičku. Asi za

Tebou přijdou také

naše děti podle mně tu

mohou býti okolo půl

třetí. Vnuci až ze školy

přijdou a rodiče z práce

pokud si vzpomenou na

Tě, to budou ovace.

O půl třetí před

zahradou zastavilo auto

s auta vyšli syn se

snachou i se svoji

Rozeběhly se

vnoučata s velkou

kytičkou a s jásotem

utíkaly za svojí

babičkou. Přišli jsme

ti babko naše pěkně

povinšovat za péči

i lásku Tvoji také

poděkovat. Babička

s velké radosti tlačí slzu

v oku doufá, že tak

tomu bude také v

přístím roku, že ve

zdraví přijdou zase

potěšit babičku

s radostí, když je uvidí,

uroní slzičku.

Léto

Půl toku už uběhlo

a léto je tu zase příroda

hýří barvami a vše je

v plné kráse. Obilí

zvolna dozrává i sena

už jsou suché, krásný je

pohled po okolí, vůně

se nese vzduchem. Kdo

rád přírodou putuje,

přitom do lesa zajde,

tan jahodu či malinu

anebo hříbek najde.

V řekách už voda teplá

je a dá se v ní i koupat,

pak na trávě se

protáhnout a na oblohu

koukat. Po obloze se

oblaka i ptáci

prohánějí, člověka

potom pohled ten,

donutí k přemyšlení.

O tom jak svět je

krásný, jak by se dobře

žilo, kdyby to jako

v přírodě i mezi lidmi

bylo. Leč

v uspěchaném světě,

tak tomu vůbec není,

často se spokojenost

hned ve smutek mění.

Něco sám člověk

zaviní, za něco mohou

jiní, když nechovají se,

jak mají o smůlu se

přičiní. Lidé by měli

být skromnější a nežít

nad poměry navzájem

si víc rozumět,

nezneužít důvěry.

Člověk by se měl

chovat tak, jak příroda

se chová, když někde

něco pokazí, začíná

zase znova. Přejme si,

aby k horšímu neměnil

se tvar světa, a lidé

v dobré pohodě prožili

další léta.

Říjen

Teplé a krásné dny už

se končí, protože léto

se začíná s námi loučit.

Sklizeň na polích se

dokončuje, a vítr často

už studený duje. Naděje

na pár teplých dnů,

však je tu, ohřát se

můžeme ještě v babím

létu. Na stromech listí

už barvami hýří, ptáci

už postupně také k jihu

míří. Noci se prodlužují

a dny zase krátí, za

obzorem slunéčko

rychleji se ztrácí.

Z oblohy kouká na zem

už velmi nesměle,

a paprsek jeho mnohem

méně hřeje. Už brzy

nastoupí zlá podzimní

vláda, pak listí se

stromů všecičko opadá.

Ze severu zas přiletí

k nám ti černí ptáci,

a tak se každý rok svět

stejně otáčí. Příroda,

když ulehne na zimu,

na jaře se zbudí, jen

tvorové, když zemřou

už se neprobudí.

Podzim

Je po prázdninách i

dovolené, studený vítr

se krajem žene. Ještě

k výletům lesy lákají,

neb těch je hodně po

našem kraji. Beskydy

jsou přece krásy

zásoba, procházka po

nich síly nám dodá.

Kdo pozor dává a

kolem se dívá, ten také

život v přírodě vnímá.

Náhle před zraky, zajíc

se zjeví, o kousek dále,

srnku objeví. V mechu

u smrčku, hle, hříbek

stojí, jinde se zase

mravenci rojí. Na těch

procházkách je možno

taky i k lesním plodům

obrátit zraky. Maliny,

borůvky i hříbky

v mechu, rostou pro

potřebu i pro potěchu.

Dokažme dětem, že si

umíme přírody vážit,

ony se pak budou

rovněž o to snažit.

Příroda v zimě

V našem kraji

podbeskydském krásy

je až dost, jen se

kouknout po okolí

a projít lesní hvozd. To

potvrdí každý člověk,

jenž má rád přírodu,

hory, lesy i potoky,

v nich tekoucí vodu.

Kroužící ptáky nad

hlavou a též různou

zvěř, važme si přírodní

krásy, v ní života též.

Pokochat se touto

krásou každý z nás

zatouží, nutno se též o

ni starat, když nám ona

slouží. Ta zvěř, která

v kraji žije a po lesích

honí, o tu nutno se též

starat a pečovat o ni.

V létě umí si zvířátka

potravu nasbírat, ale v

zimě musí se jim

trošičku pomáhat. Proto

hodně děti ze škol za

úkol si dají, kaštany,

žaludy, seno pro ně

nasbírají. V zimě až

sníh všechno patřičně

přikryje, zvířatům se

bez pomoci hodně

těžko žije. Pak myslivci

a nimrodi seberou ty

plody, vydají se ke

krmelcům do té

nepohody. Zvířátka na

jejich příchod v lese už

čekají, a pak všechno

co dostanou s chutí

požírají. Každý kdo

takto pomůže z toho

radost má, že zvířátkům

život chrání, o přírodu

dbá.

O večerníčku

Mají ho rádi chlapci i holky,

toho kluka

z obrazovky. On nás

každý večer zdraví, a

pohádky nám

vypráví. Většinou jsou

všechny hezké, ty naše

pohádky české.

Například

o Rumcajsovi, Mance

a o Cipískovi. Krakonoš

je také príma, též

Trauntrbek

se vyjímá, i když přes

prsty dostane, zlobit

vládce nepřestane.

Krásné jsou příběhy

živé, k přírodě jsou

moc citlivé. O vydře,

medvídcích, lišce, snad

i jiné budou příště.

Kreslené o psu Fíkovi,

dětem ledacos napoví.

Dobro od zla rozeznají,

vidí jak se chovat mají.

Přejme si ať ten náš

známý kluk, zůstane

mezi námi. Ať je pořád

stejně mladý, a přežije

další vlády.