Kamil Křenek
www.havirov-historie.cz
+420 775 878 925
historie.havirov@gmail.com
Zajímavé vzpomínky na několik let prožitých v dětství v Havířově. Škoda, že fotografickou koláž vzpomínek nepodložil pan Štěpnička zmínkou o autorech snímků, které posbíral na internetu...
Oceňuji vzpomínky "obyčejného člověka" na dobu, kterou si ani my starší a pokročilí nepamatujeme. Žádná velká historická dramata, jen život "obyčejných lidí" z domků a chalup ve Slezsku. Děkuji, Karel Jasiok
Roubenka se bude s velkou pravděpodobností bourat. Dřevěná část je komplet prolezlá.
A jaký bude další osud roubenky?
Část VI. Nástup do německé armády
V lednu roku 1944 jsem byl povolán do takzvaného „Arbeitsdienstu“. Byl to předvojenský výcvik, ve kterém měl každý místo pušky lopatu a oddíl byl nasazen na různé práce, hlavně na kopání zákopu. Nechtělo se mi z domu, ale měl jsem strach, že kdybych nenarukoval, mohlo by se stát, že by se úřady začaly zajímat i o mého otce a pak by hrozilo nebezpečí celé mé rodině.
Část V. Učněm v době války
Ve škole jsem neměl špatné výsledky i ta němčina mi celkem šla. Dohodli se proto otec s ředitelem školy, že se mně pokusí umístit do učení v jedné Těšínské stavební firmě. Měl jsem se učit kresličem plánu. Když jsem do učení nastoupil začal jsem jako poslíček, nosil dopisy na poštu a také k různým německým papalašum. V chladném počasí jsem v kancelářích přikládal do kamen.
Část IV. Školní léta ve válečném období
V roce 1939 dne 1. září začala 2. světová válka. Německá armáda překročila polské hranice a začala obsazovat polské území. Toho dne brzy ráno jsme uslyšeli hukot letadel a od císařské cesty bylo slyšet rachot vozidel. Za malou chvíli přiběhl můj spolužák se zprávou, že v rádiu hlásili začátek útoku na Polsko. Jeho rodiče už měli v té době rádio. Den předtím podle slov táty, nebylo vidět ve vesnici žádného polského vojáka.
Část III. Školní léta před válkou
V září roku 1934 jsem nastoupil předčasně jako prvňáček do polské lidové školy v Šumbarku. Není to omyl, ani chyba, tenkrát to byl záměr. Vzhledem k národnostním třenicím, se toto přenášelo i na školy a školní mládež. V naší obci byly školy dvě – česká a polská. Česká škola byla stará a zchátralá. Polská škola byla novější, o třech třídách a bytě ředitele.
Část II. Předškolní léta
Ve třetím roku mého života mi umřela maminka. Znám ji jen z fotografií, jinak si ji nedovedu představit. Později jsem se dovídal, že byla velmi hodná. Po její smrti se o mne staraly maminčiny sestry a babička z maminčiny strany. Této babičce jsem od útlého mládí až do její smrti říkal „bílá“ babička. Měl jsem jí moc rád. Babičce z tátovy strany jsem říkal „černá“, protože tam té lásky moc nebylo.
Příběh psaný životem
Část I. Moji předkové
V osmnáctém století, když se začal na Ostravsku
a Karvinsku rozvíjet uhelný průmysl, nežilo v této oblasti tolik lidí jako dnes. Lidé, kteří zde žili, živili se převážně zemědělstvím. Když se začaly otevírat šachty, přicházely do této oblasti za výdělkem celé rodiny. Chlapi do hornictví a ženy s dětmi pracovaly na polích.