Kamil Křenek
www.havirov-historie.cz
+420 775 878 925
historie.havirov@gmail.com
Zajímavé vzpomínky na několik let prožitých v dětství v Havířově. Škoda, že fotografickou koláž vzpomínek nepodložil pan Štěpnička zmínkou o autorech snímků, které posbíral na internetu...
Oceňuji vzpomínky "obyčejného člověka" na dobu, kterou si ani my starší a pokročilí nepamatujeme. Žádná velká historická dramata, jen život "obyčejných lidí" z domků a chalup ve Slezsku. Děkuji, Karel Jasiok
Roubenka se bude s velkou pravděpodobností bourat. Dřevěná část je komplet prolezlá.
A jaký bude další osud roubenky?
Kdykoliv otevřu skříň, vybaví se mi píseň pánů Šlitra a Suchého:
Koupil jsem si knot snad mi přijde vhod
uložím ho do krabice
Nebude tam sám v té krabici mám
roztodivných věcí více
Člověk neví co se může přihodit
a tak je mi líto věci vyhodit
V mých krabicích jsou filmy, diáky a fotografie. Už 60 let si říkám: Za rok za dva nebo za tři budu rád, že je mám…
Ty nejstarší fotografie jsou po rodičích a sahají do období 1. světové války a těsně po ní. Ty, které jsem vlastnoručně fotografoval, filmy a papíry máčel ve vývojkách a ustalovačích, začínají v polovině padesátých let minulého století. Jedny i druhé nebyly pořízeny s úmyslem psát jednou historii, jen mi je bylo líto vyhodit… Dnes jsem rád, že je mám...
Jsou to fotografie promísené se vzpomínkami na obyčejné lidi, příbuzné a známé, jejich drobné radosti, zvyky i domy a domečky, ve kterých žili. Velká většina z nich byla pořízena na území dnešního Havířova nebo jeho blízkém okolí. Jen některé sahají o kousek dále, aby ukázaly i to, co se dělo za humny, případně na co si pamatují jiní. Ke každé jsem se snažil přiřadit i rok pořízení s co možná nejmenší chybou. Pokud najdete některé nepřesnosti, sdělte mi je, rád je opravím. K některým, hlavně starším, jsem připojil i vysvětlení z renomovaných odkazů na internetu nebo jinde.
Karel Jasiok
K obr. 1 až 3:
Rakouský císař vyhnal v roce 1914 naše dědy a pradědy do nesmyslné války, ve které se navzájem vraždili mladí mužové a otcové různých zemí a národů.
Obr. 25a, 25b.
Ještě jedna vojenská pohlednice z 1. světové války, tentokrát mezi bratry Rajdusovými co by c.k. vojáky. Jak je z obsahu patrné, František píše bratru Josefovi po zranění z vojenského lazaretu v Krakově.
Jsem si vědom toho, že se jedná o nejproblematičtější fotografické vzpomínky v mé krabici. Jsou to fotografie mých nejbližších příbuzných z toho nejhoršího období, které je mohlo v životě potkat, z období 2. světové války. Vzpomínky znásobené tím, že žili na území zvaném Těšínsko, na území, které se po staletí stěhovalo mezi Rakouskem-Uherskem, Německem, Polskem a Československem.
Období věnované prvým létům po ukončení 2. světové války začínám pohledy na místa, která jsem v předcházejících vzpomínkách označoval „Na kopci“, kde se o nedělích scházeli mí rodičové se sourozenci, švagry, svými rodiči i dalšími příbuznými k pravidelnému posezení a popovídání si, co je kde nového.
Ve svých vzpomínkách jsem se dostal až do období, které jsem už zaznamenával díky rodičům na svou Flexaretu II. Zpětně jsem jim vděčný, že mi ve čtrnácti letech, v roce 1956, věnovali na svou dobu velmi slušný fotoaparát a díky němu se s vámi podělím o své už vlastní fotografické vzpomínky.
6. díl mých vzpomínek se časově prolíná s dílem pátým: „Na zámeckém dvoře“. Jen jsem v něm oddělil kamarády z dětství a mládí, „kteří jsme spolu mluvili“, prolézali seníky plné vonící slámy a hráli si na vojáky, od těch, s kterými jsem sedával ve společných školních škamnách.
Nevím, jestli někdo přede mnou vymyslel tento familiérní název totality. Vlastně ani nevím, kdy přesně toto období začalo. Snad v roce 1960: