Kamil Křenek
www.havirov-historie.cz
+420 775 878 925
historie.havirov@gmail.com
Zajímavé vzpomínky na několik let prožitých v dětství v Havířově. Škoda, že fotografickou koláž vzpomínek nepodložil pan Štěpnička zmínkou o autorech snímků, které posbíral na internetu...
Oceňuji vzpomínky "obyčejného člověka" na dobu, kterou si ani my starší a pokročilí nepamatujeme. Žádná velká historická dramata, jen život "obyčejných lidí" z domků a chalup ve Slezsku. Děkuji, Karel Jasiok
Roubenka se bude s velkou pravděpodobností bourat. Dřevěná část je komplet prolezlá.
A jaký bude další osud roubenky?
S laskavým svolením pana Przeczka Vám přinášíme přepis jeho knihy "Vzpomínky mého života".
Kniha má celkem 21 částí a každé pondělí vydáme jednu z nich. Přejeme příjemnou četbu.
Předmluva
Následující stránky jsem napsal na sklonku svého života. Popisuji v nich skutečné příběhy, které provázely můj život. Zanechávám je svým dětem, vnukům i pravnukům a také všem, kteří je budou číst. Vše, co jsem napsal, se událo. Nechci nic chválit, ani hanit. Chci jen ukázat, že naše generace i naši předkové žili tvrdým životem. Byli skromní, upřímní a čestní. Živili se poctivě a měli větší vztah k přírodě i jeden k druhému, než v současné době přesycené počítači a všudypřítomnou technikou.
Autor
Ilustrace na obálce © Drahomíra Černotová
Část XVI. Události roku 1968
V roce 1968 nastal pozitivní zvrat v politice, ale došlo také ke vstupu armád Varšavské smlouvy na naše území a k následné normalizaci. To vše změnilo mé plány. Uvažoval jsem o samostatném podnikání. Bohužel vše zůstalo při starém. Na pracovišti se v podstatě nezměnilo nic jen několik vedoucích pracovníků, kteří se angažovali do Dubčekovy politiky muselo opustit svá postavení.
Část XVII. V Brně
Až jsme uvedli byt trochu do pořádku, začali jsme se bavit o tom, jak dál. Zatím jsme se rozhodli, ona zůstane doma do té doby, než se seznámíme s prostředím a nastalou situaci dořešíme. Závod mi vyslal z Ostravy jednoho pomocníka, který byl ubytovaný na hotelové ubytovně v Brně — Jílová. Na nové pracoviště mě uvedl náš dispečer a seznámil mě s hlavním stavby vedoucím.
Část XVIII. Návrat na Ostravsko
Po vyřízení všech formalit jsme se stěhovali po třinácti letech zpět na Ostravsko. Když jsme se usadili ve Vratimově, vzali jsme tchýni k sobě. Moje manželka už byla ve starobním důchodu. Já jsem ještě nastoupil do kolektivu, který jsem v roce 1971 vytvořil, na zkrácený úvazek. Dílna už nebyla v Přívoze, ale byla přemístěna do nových prostor v Hrabové.
Část XIX. „Radosti i starosti s dětmi“
Každý, kdo zakládal rodinu si vzpomene na své začátky. Někdo je měl snadnější s pomocí rodičů. Jiný měl začátky tvrdší, ale začít chtěl a to byl můj případ. Brali jsme se v červenci roku 1948. V té době jsme neměli nic, jen jeden druhého a pár společně našetřených korunek už za svobodna, na kuchyňský nábytek, uložených u mé tchýně. Bydleli jsme u manželčiných rodičů, ale spát jsme chodili na půdu, kde stála jedna kovová postel.
Část XX. Moje nejmilejší teta
Byla sestrou mého otce. Měl jí nejraději ze všech sourozenců a tak tomu bylo až do konce jejího života. Jmenovala se Františka, ale všichni, kdož ji znali říkali jí „Francka“. Od dětství se ke mně chovala stejně jak ke svým synům. Jakoby mi nahrazovala maminku. Měl jsem jí rád. Byla pro mě teta „Francka“. Z doslechu vím o ní, že se vdala hodně mladá, měla tehdy 15 let.
Část XXI. Moje tvorba v Domově pro seniory