Kontakt

Spolek

PUBLIKACE PRO ČLENY

Facebook

Nejnovější fotogalerie

Havířov - Dlouhé pohlednice

Sponzoring

Naši partneři

Vyhledávání

Počítadlo přístupů

Obsah

Aktuální zpravodaj

Náš banner

Odkazy

Poslední komentáře

Články autora

21. Moje tvorba v Domově pro seniory

Část XXI. Moje tvorba v Domově pro seniory
 
 
 
 
 

20. Moje nejmilejší teta

Část XX. Moje nejmilejší teta
Byla sestrou mého otce. Měl jí nejraději ze všech sourozenců a tak tomu bylo až do konce jejího života. Jmenovala se Františka, ale všichni, kdož ji znali říkali jí „Francka“. Od dětství se ke mně chovala stejně jak ke svým synům. Jakoby mi nahrazovala maminku. Měl jsem jí rád. Byla pro mě teta „Francka“. Z doslechu vím o ní, že se vdala hodně mladá, měla tehdy 15 let.

19. Radosti i starosti s dětmi

Část XIX. „Radosti i starosti s dětmi“
Každý, kdo zakládal rodinu si vzpomene na své začátky. Někdo je měl snadnější s pomocí rodičů. Jiný měl začátky tvrdší, ale začít chtěl a to byl můj případ. Brali jsme se v červenci roku 1948. V té době jsme neměli nic, jen jeden druhého a pár společně našetřených korunek už za svobodna, na kuchyňský nábytek, uložených u mé tchýně. Bydleli jsme u manželčiných rodičů, ale spát jsme chodili na půdu, kde stála jedna kovová postel.

18. Návrat na Ostravsko

Část XVIII. Návrat na Ostravsko
Po vyřízení všech formalit jsme se stěhovali po třinácti letech zpět na Ostravsko. Když jsme se usadili ve Vratimově, vzali jsme tchýni k sobě. Moje manželka už byla ve starobním důchodu. Já jsem ještě nastoupil do kolektivu, který jsem v roce 1971 vytvořil, na zkrácený úvazek. Dílna už nebyla v Přívoze, ale byla přemístěna do nových prostor v Hrabové.

17. V Brně

Část XVII. V Brně
Až jsme uvedli byt trochu do pořádku, začali jsme se bavit o tom, jak dál. Zatím jsme se rozhodli, ona zůstane doma do té doby, než se seznámíme s prostředím a nastalou situaci dořešíme. Závod mi vyslal z Ostravy jednoho pomocníka, který byl ubytovaný na hotelové ubytovně v Brně — Jílová. Na nové pracoviště mě uvedl náš dispečer a seznámil mě s hlavním stavby vedoucím.

16. Události roku 1968

Část XVI. Události roku 1968
V roce 1968 nastal pozitivní zvrat v politice, ale došlo také ke vstupu armád Varšavské smlouvy na naše území a k následné normalizaci. To vše změnilo mé plány. Uvažoval jsem o samostatném podnikání. Bohužel vše zůstalo při starém. Na pracovišti se v podstatě nezměnilo nic jen několik vedoucích pracovníků, kteří se angažovali do Dubčekovy politiky muselo opustit svá postavení.

15. Ve funkci mistra

Část XV. Ve funkci mistra
Po nástupu do funkce mistra mi byl přidělen úsek od Místku přes Frenštát, Kopřivnici, Jičín až po Studénku, včetně přilehlých oblastí. Dostal jsem přiděleného Skutra ČZ a s ním jsem 2 x týdně objížděl rajon. Jeden okruh představoval 280 km. Bylo to velmi náročné. První výplatu jsem dostal podle slibu v průměru. Jaké bylo mé překvapení v dalším měsíci. Bez jakéhokoliv upozornění nebo pohovoru mi vyplatili částku bez prémií 1780 Kč čistého.

14. Na pražském pracovišti

Část XIV. Na pražském pracovišti
V krátké době jsem byl ještě se dvěma chlapíkama přeložen na rekonstrukci Prahy. Nebránil jsem se tomu, protože jsem nikdy předtím v Praze nebyl a teď se naskytla taková příležitost. Jak k tomu došlo. Každý větší stavební podnik dostal za úkol opravit střechy a fasády na určitém místě hlavního města. Našemu podniku byla určená oprava na národní třídě v úseku od Národního divadla po Spálenou ulici včetně přilehlých uliček.

13. Stěhování do města a zpět

Část XIII. Stěhování do města a zpět
Otec mi pomohl i při stěhování. Nebylo mu to milé, ale já jsem ho o to poprosil. Nechtěl jsem, abychom se rozešli ve zlém. Když viděl do čeho se stěhujeme, sám uznal, že se třemi dětmi to bude pro nás lepší. Rodiče mé ženy byli moc rádi, že jsme dostali tak krásný byt. Dcera tátové družky se znovu vdala a nastěhovali se místo nás. Nevím, co se pak odehrálo a jak otec dospěl k tomu, že koupili nedaleko domek, který po rekonstrukci dali mladým.

12. Zpět do civilu

Část XII. Zpět do civilu
Po návratu do civilu jsem se hlásil do práce, zase tam, kde jsem pracoval před vojnou. Za tu dobu se tam změnilo mnoho. Už to nebyl závod ČSSZ 878, ale Stavomontáže Ostrava. Sídlo podniku bylo na nábřeží v Ostravě a dílny na Přivoské ulici tamtéž. Malé dílničky, ve kterých se pracovalo dříve byly zrušené. Pracovalo se v úkolu, ale výdělky už nebyly tak velké jako dřív. Za to se více kradl materiál. Zjistil jsem to brzy po nástupu do zaměstnání.

11. Služba u PTP

Část XI. Služba u PTP
Dne 30. září večer jsem nastupoval v Ostravě do vlaku s ostatními branci za zvuku dechovky a smutkem v očích. Můj cíl dle rozkazu byly Dačice na Moravě. Když jsem v cílové stanici vystupoval s ostatními branci z vlaku, ujala se nás okamžitě vojenská služba a ta nás v trojstupu dovedla na ubytovnu. Každý branec musel mít s sebou černý vojenský kufr a v něm předepsané věci.

10. Stavba rodinného domku

Část X. Stavba rodinného domku
V době, kdy jsem byl ještě učněm, uvažoval můj otec o výstavbě nového domku. Vyřídil potřebné formality a začal shánět materiál. Otec našel zdroj na získání cihly s bouračky a dřeva z lesa. Znamenalo to více času a námahy. Táta mi dal návrh. Řekl, chodíš s děvčetem, a jestli se vezmete, budeš chtít někde bydlet. Jestli se zúčastníš na výstavbě mohl bys bydlet v jedné půlce domu.

09. Mládenecká léta

Část IX. Mládenecká léta
Po válce bylo různých oprav z našeho oboru zapotřebí, tak jsem to začal zkoušet tím, že jsem občas někomu něco opravil. Ze začátku to byly opravy různého nádobí, protože nové nebylo v obchodech. Nějaká korunka z toho kopla, tak jsem se vracel domů někdy trochu v náladě. Otec, když zjistil, že mám více peněz a že si jich neumím vážit, postavil mně do latě a řekl.

08. Doma - a jak dál?

Část VIII. Doma - a jak dál?
Druhý den po návratu jsem se šel na milici přihlásit a oznámit svůj návrat. Tam mě čekalo překvapení. Chlapci o dva roky starší, ti, kterých rodiny byly po obsazení naši vesnice Polskem vystěhovaní. Dělali milicionáře s trikolorou na rukávech a puškou přes rameno. Velel jim náš soused. Když jsem se hlásil, jako občan, nikdo z chlapců mě neznal přes to, že věděli kdo jsem.

07. Návrat domů

Část VII. Návrat domů
Vybral jsem si trať směrem do Chemnic, kde byla demarkační čára mezi ruskými a západními vojsky. Předtím než jsem se vydal na cestu, zbavil jsem se všeho, co by svědčilo o mé příslušnosti k německé armádě. Bylo už poměrně teplo, tak jsem měl na sobě jenom kalhoty, košili a pulover. Ve chlebníku kousek chleba a trochu sádla na cestu. S tím jsem vyrazil. Kdo nezažil, co je to touha po domově, ten nepochopí, jaké jsem měl pocity.